Dneska bych ráda napsala příspěvěk o včerejšku. Byl to poslední den, kdy jsem měla možnost si doplnit zbytek známek za první pololetí. Vzhledem k okolnostem z předešlého dne, kdy u mě došlo k docela slušnýmu psychickýmu zhroucení (prostě se to nakupilo a pak to vybouchlo, takže rozbité dveře a panický pláč s křikem po dobu 2 hodin), tak pátek byl pro mě další docela náročnej den. Do školy jsem ráno nevstávala, neboť jsem si musela dodělávat projekty na IT a učit se na STA, protože předešlý den to fakt nešlo.
Nakonec to ale dopadlo docela slušně, a to i vzhledem k faktu, že se mi skoro všechny ty vzorečky před zkoušením vypařily z hlavy. Dostala jsem za 3 a IT mi musí ještě oznámkovat, ale už mám odevzdané projekty.
Vlastně jsem si úspěšně na poslední chvíli (úplně doslova na poslední chvíli) stihla všechno doplnit. Je to taková moje tradice, kdy všechno nechávám dojít až na konec, a pak v tempu jako má Usain Bolt, všechno bleskurychle dodělám.
Co se mojí přeměny týče, tak se mi povedlo si dát zase stranou na moje operace docela decentní částku. Ta tvrdá dřina a chorobné šetření nakonec přináší svoje ovoce. V úterý mám zase foniatrii, a tak si budu moct zase popovídat s paní doktorkou. Minule mi nabídla, že se pokusí mi sehnat kontakt na nějakého psychologa, což by mi fakt hodně bodlo.Tak uvidíme, jak to nakonec dopadne.
V pondělí se budu objednávat konzultaci na chirurgii, ať konečně zjistím, co a jak, moje možnosti a přesnou cenu. Třeba nakonec budu potřebovat míň peněz, než si myslím. Takovýhle vývoj událostí by byl vážně super. Také se budu snažit získat 3D modely a návrhy, jak bych mohla vypadat po operaci. Hrozně moc by mě to motivovalo, kdybych se na ně mohla pokaždé podívat, a tím pádem mít před sebou jasný cíl. Konečně se mi zase daří trochu cítit, že se posouvám kupředu. Tak snad to vyjde!
Komentáře
Okomentovat