Přeskočit na hlavní obsah

Smíšené pocity

Dnes, mám opravdu smíšené pocity. Když o tom tak přemýšlím, tak to vlastně ani není jen dnes, ale poslední dva týdny. Neustálá fluktuace pocitů, převážně směrem dolů, podkopává mojí denní kapacitu energie a schopnost být efektivní. Od posledního příspěvku se zase událo spoustu důležitých událostí v mém životě.

V pátek jsem byla u psychiatra s cílem získat lékařskou zprávu o psychické stabilitě, abych si zajistila úspěšný průchod komisí, která se koná v červnu. Ze začátku se trochu vzpríral, ale moje silné argumenty ho přesvědčili, a on naštěstí pochopil, že moje žádost je velmi opodstatněná. Dnes, jsem měla v plánu si tu zprávu jít vyzvednout, ale nakonec z toho z důvodu vyčerpání sešlo.

V úterý jsem byla v Praze u sexuologa vyzvednout si recepty na hormony a probrat další kroky mojí léčby. Až na to vstávání ráno ve 4 hodiny, to proběhlo dokonce výborně. Nějakým zázrakem jsem přišla na řadu první a v klidu jsem stíhala první spoj, a nemusela jsem nikam hnát. Cestu vlakem jsem moudře využila ke čtení jedné moc zajímavé knížky, kterou jsem již chvíli měla rozečtenou. Jmenuje se 7 návyků opravdu efektivních lidí od Stephena R. Covey. Knížka se mi moc líbí, a vzhledem k tomu, že jsem jí měla pouze zakoupenou z knihovny, tak si jí jistě budu muset zakoupit. Tento den se mi jí podařilo dočíst. Celý den se celkem vydařil, až na menší psychický výkyv nálady večer před spaním. Rozklikla jsem jedno video, a hrozně mě to rozesmutnělo, nedokázala jsem o tom ani říct svojí spříznené duši, takže se z toho akorát vyklubal smajlík :/ a pak typické "Běž radši spát, nechci tě zdržovat :)". Potřeboval se jít vyspat, kvůli zítřejším zkouškám, a moje emocionální výlevy nejsou tak důležité, jako jeho budoucnost...

Dneska jsme měli ve škole kvůli maturitám ředitelské volno, takže jsem nemusela ráno vstávat brzo.
Vzbudila jsem se tak kolem půl desáté bez budíku. Velké plány se nakonec změnily v pouhý boj o neutrální náladu, mentální vyčerpání naprosto podkopávalo mojí morálku a výkon. Odpoledne jsem si musela jít, ač nerada, na několik hodin lehnout. Byla to opravdu potřeba. Vstávala jsem teprve před chvílí, takže jsem zvědavá, jak dneska večer usnu...


Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Soudní usnesení

V pátek jsem po cestě domů ze školy nahlédla do schránky, a překvapivě jsem tam objevila dopis z okresního soudu. Jedná se o usnesení, kde mě soud vyzívá k předložený dokladů o výši běžných měsíčních nákladů žalobkyně (tj. doklady o nákladech spojených se studiem, s léčbou, doklady o nákladech na ošacení, obuv, drogerii, sport, služby apod.). A mám na to 15dní. Mám radost, že se to konečně hýbe kupředu. Akorát teď docela zápasim s dokazováním svých nákladů, neboť si nesyslím všechny účtenky jako kdybych měla Diogenův syndrom (kompulsivní hromadění). Spoustu věcí platím v hotovosti, takže budu muset nejspíš vydat něco jako čestné prohlášení. U nákupů kartou nebo bezhovostně to doložím v pohodě výpisy z účtu. Jsem dost kreativní, takže z toho moc strach nemám, jen je to prostě hrozně časově náročné. No nic, jdu na to, ať dnes zase kus udělám.
Okomentovat
Další informace

Můj příběh 1

Početí a předškolní věk Asi jako každé jiné dítě, mě moji rodiče počali jednoho dne díky společnému milování. Byla jsem produktem jejich lásky, teda alespoň takhle bych tomu chtěla věřit, ale jak se později ukázalo, věci nemusí být takové, jaké se nám na první pohled zdají. Mojí mamce se v bříšku začal vyvíjet plod, byla těhotná. Všechno probíhalo v rámci možností dobře, ale to jen do 12 týdnu těhotenství. Najednou jsem chtěla ven, mamka musela rychle do nemocnice na stehy, aby nedošlo k potratu. Sama jsem si již nespočetně krát položila otázku, zda jsem to věděla už jako plod? Zda jsem opravdu byla schopná poznat, že něco není v pořádku, že se nenarodím tak jak bych měla, tak jsem to chtěla ukončit. Pokud ano, dalo by se o tom hovořit jako o mém prvním pokusu o sebevraždu. Tohle je jedna z otázek, na kterou se nikdy nedozvím odpověď. Od té chvíle těhotenství pokračovalo a nakonec došlo i k úspěšnému porodu bez větších komplikací. V červenci roku 1994 jsem se narodila v jedné nem
Okomentovat
Další informace

Oheň

Součástí mojí HRT je intramuskulární podání estradiolu, česky řečeno injekční podání estradiolu do svalu. Zní to docela děsivě, že? Musím přiznat, že to rozhodně není žádnej med a vzhledem k tomu, že si to píchám sama, tak s tím mám dost bohaté zkušenosti, a také mnoho ne zrovna příjemných vzpomínek. Ale hlavně to nikomu neříkejte, oficiálně se to totiž nesmí, oops! Dávkování je jednou týdně, což docela jde, nedokážu si totiž představit, že by dávkování bylo stejné jako u sublinguálního (ústního) podání a musela bych si tudíž píchat jednu injekci denně. Svojí dávku si píchám vždycky v neděli, je to takovej můj relaxační den a tudíž nejsem ve stresu a nikam nepospíchám. Všimla jsem si, že psychika hraje obrovskou roli v komfortu a úspěšnosti podání. Když jsem třeba pospíchala na vlak a musela si to rychle píchnout, tak jsem akorát byla ve stresu, že to nestihnu a to díky tomu napětí jsem měla zatnuté svaly a bylo to mnohem víc bolestivé, než je nutné. Vzpomínám si na moje začátky, měla
Okomentovat
Další informace