Přeskočit na hlavní obsah

Konzultace

Tak konečně jsem se dočkala! Po dnešku si mohu zase dát další dílek do tý svojí skládačky.
Ráno jsem vstala dřív, abych se mohla v klidu upravit, udělat si vlasy a nasnídat se. V 10:11 nám odjížděl vlak do Prahy. Venku pršelo, ale naštěstí se mi podařilo nezmoknout po cestě na nástupiště. Ve vlaku jsme si s mamkou povídaly o její nové známé Romče, která si již úspěšně prošla situací, kterou teď řeším já. Jsem za to docela ráda, neboť to mojí mamce trochu rozjasnilo ty její pochmurné názory. Pořád tam vnímám menší rezervy, ale už je v tomto tématu docela chápavá. 
Na kliniku jsme se rozhodly jít pěšky, po troše blouzení, neboť mi selhal můj šestý smysl orientace, jsme se nakonec úspěšně dostaly před bránu do areálu. Přišly jsme moc brzo, tak jsme chvíli čekaly venku a diskutovaly jsme o mojí proměně a možnostech. Poté jsme se odvážily jít dovnitř. Paní na recepci mi hned založila kartu, pak ze mě nekompromisně vytáhla 300 za konzulataci s panem doktorem. Poté pro nás přišel pan doktor a najednou nastala ta lavina nových informací. 
  • Rozhodně potřebuji rhinoplastiku, za tu chtějí 45 000,-
  • Operace čela se provádí ve vojenské nemocnici a je hrazená pojišťovnou
  • Transplantaci vlasů na této klinice neprovádí
  • Operaci brady si pacienti hradí sami, pokud je v menším rozsahu. Pokud se jedná i o operaci čelisti, tak se provádí také ve vojenské nemocnici na úhradu pojišťovnou
  • Musím si před operací brady/čelisti zajistit ortodoncii, kvůli korekci chrupu a čelisti
Spousta nových informací, a hlavně pro mě skvělá zpráva, že to nakonec bude levnější, než jsem čekala. A to mi v mojí situaci hrozně moc pomůže! Vzhledem k okolnostem a nově načerpaným informacím jsem si sestavila nový plán a trochu proházela pořadí všech kroků. Takže teď sháním finance na první etapu operací:
  1. Augmentace prsou - 65 000,-
  2. Rhinoplastika (operace nosu) - 45 000,-
Pak budu potřebovat nové oblečení, na to by mi mohl stačit rozpočet kolem 10 000,-. Hrozně se modlím každý den ke korejskému Ježíši, aby dobře dopadlo dědictví po mojí babičce, a všechno se to brzo vyřešilo. Hned poté bych mohla začít mojí první etapu.
Mezi první a druhou etapou, nebo dokonce před první etapou (dost to záleží na okolnostech), bych chtěla podstoupit mojí "finální" operaci (SRS).
Druhá etapa:
  1. Rovnátka
  2. Operace čela
  3. Transplantace vlasů
  4. Operace brady/čelistí
Poté bude moje proměna kompletní! A já konečně budu svobodná, autentická a štastně sama sebou!
Milý Tomáši, 
Miluji Tě, 
Omlouvám se, 
Prosím, odpust mi, 
Děkuji Ti.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Smíšené pocity

Dnes, mám opravdu smíšené pocity. Když o tom tak přemýšlím, tak to vlastně ani není jen dnes, ale poslední dva týdny. Neustálá fluktuace pocitů, převážně směrem dolů, podkopává mojí denní kapacitu energie a schopnost být efektivní. Od posledního příspěvku se zase událo spoustu důležitých událostí v mém životě. V pátek jsem byla u psychiatra s cílem získat lékařskou zprávu o psychické stabilitě, abych si zajistila úspěšný průchod komisí, která se koná v červnu. Ze začátku se trochu vzpríral, ale moje silné argumenty ho přesvědčili, a on naštěstí pochopil, že moje žádost je velmi opodstatněná. Dnes, jsem měla v plánu si tu zprávu jít vyzvednout, ale nakonec z toho z důvodu vyčerpání sešlo. V úterý jsem byla v Praze u sexuologa vyzvednout si recepty na hormony a probrat další kroky mojí léčby. Až na to vstávání ráno ve 4 hodiny, to proběhlo dokonce výborně. Nějakým zázrakem jsem přišla na řadu první a v klidu jsem stíhala první spoj, a nemusela jsem nikam hnát. Cestu vlakem jsem

Soudní usnesení

V pátek jsem po cestě domů ze školy nahlédla do schránky, a překvapivě jsem tam objevila dopis z okresního soudu. Jedná se o usnesení, kde mě soud vyzívá k předložený dokladů o výši běžných měsíčních nákladů žalobkyně (tj. doklady o nákladech spojených se studiem, s léčbou, doklady o nákladech na ošacení, obuv, drogerii, sport, služby apod.). A mám na to 15dní. Mám radost, že se to konečně hýbe kupředu. Akorát teď docela zápasim s dokazováním svých nákladů, neboť si nesyslím všechny účtenky jako kdybych měla Diogenův syndrom (kompulsivní hromadění). Spoustu věcí platím v hotovosti, takže budu muset nejspíš vydat něco jako čestné prohlášení. U nákupů kartou nebo bezhovostně to doložím v pohodě výpisy z účtu. Jsem dost kreativní, takže z toho moc strach nemám, jen je to prostě hrozně časově náročné. No nic, jdu na to, ať dnes zase kus udělám.

Můj příběh 1

Početí a předškolní věk Asi jako každé jiné dítě, mě moji rodiče počali jednoho dne díky společnému milování. Byla jsem produktem jejich lásky, teda alespoň takhle bych tomu chtěla věřit, ale jak se později ukázalo, věci nemusí být takové, jaké se nám na první pohled zdají. Mojí mamce se v bříšku začal vyvíjet plod, byla těhotná. Všechno probíhalo v rámci možností dobře, ale to jen do 12 týdnu těhotenství. Najednou jsem chtěla ven, mamka musela rychle do nemocnice na stehy, aby nedošlo k potratu. Sama jsem si již nespočetně krát položila otázku, zda jsem to věděla už jako plod? Zda jsem opravdu byla schopná poznat, že něco není v pořádku, že se nenarodím tak jak bych měla, tak jsem to chtěla ukončit. Pokud ano, dalo by se o tom hovořit jako o mém prvním pokusu o sebevraždu. Tohle je jedna z otázek, na kterou se nikdy nedozvím odpověď. Od té chvíle těhotenství pokračovalo a nakonec došlo i k úspěšnému porodu bez větších komplikací. V červenci roku 1994 jsem se narodila v jedné nem