Přeskočit na hlavní obsah

Pondělí

Taky se vám někdy stalo, že jste z něčeho měli hroznej vítr, mysleli si jak to dopadne tragicky a pak nic? Já měla třeba hroznej vítr z učitelky na FG a PEK, a dneska jsem tam za ní nakráčela jako nějaká šlechtična a všechno to bylo úplně v pohodě. Stačilo jen zaklepat na dveře, a pak říct, že jdu na konzultaci. Zjistila jsem, že k ní na konzultace asi moc nikdo nechodí, neboť se v jednu chvíli tvářila trochu zmateně, a pak jako by jí došlo, že má vlastně mít konzultace. Celkově mi ten systém konzultací na naší škole moc nesedí, konzultace mají vyučující pouze v průběhu vyučování, takže se musíte domlouvat s ostatníma vyučujícíma a nebo si shánět omluvenky. No co, alespoň mám pak výuku celou jen pro sebe jak nějaká elita. Je to mnohem produktivněji strávenej čas, než sedět na hodině s dalšíma 25 lidma a čekat, až na mě náhodou přijde řada.
Už se nemůžu dočkat, až budu mít zařízenej IVP (Individuální vzdělávací plán), a pak si budu moct chodit do školy podle potřeby a jen na testy.
Dneska to byl fakt dobrej den a povedl se nad rámec očekávání, stihla jsem všechno, co bylo v plánu a už mám doplněnej další předmět, je to ZPV. Doma jsem se jako lemra líná na to skoro vůbec nepodívala a včera už vůbec, přesně tak, jak se dalo čekat. Přesto jsem si doplnila celý pololetí za jednu vyučovací hodinu a mám za 2. Známky moc neřešim, ale jedničky a dvojky docela vítám.
Po cestě ze školy jsem zavolala babičce, jak se má a jestli se jí zlepšil zdravotní stav. Zatím prý moc ne, ale dneska byla na neurologii a dostala nějaký prášky. Tak snad to brzo překoná a bude zase čipera. Ptala jsem se, jestli s něčím nepotřebuju pomoci, ale zase neúspěšně. Tak snad jednou to bude to potřeba.
Po škole jsem si udělala úkol z matiky, byla to fakt hrozná vopičárna. Měli jsme za úkol na milimetrový papír nakreslit grafy všech trigonometrických funkcí, takže sin, cos, tg, a cotg. Je to sice hrozně jednoduchý, ale hledat ty body na milimetrovym papíře je fakt nuda a časově náročný. Přemýšlím, kolik bych byla ochotná někomu zaplatit, aby to udělal za mě. Jsem hrozně lakomá a je to otrocká práce, takže nejspíš ne víc jak 50 kč, ale ještě bych musela nalézt někoho, kdo to za tuhle sumu bude ochotnej podstoupit.
Pak jsem se taky dneska dozvěděla, že jedna kamarádka jde na vysokou a její zaměření je matematika. To fakt obdivuju, je hrozně moc odvážná. Taky držím palce, ať to všechno zvládne a splní si svůj sen.

Taky máte nějaké sny? Napište mi je do komentářů, ať vám můžu taky fandit. :)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Smíšené pocity

Dnes, mám opravdu smíšené pocity. Když o tom tak přemýšlím, tak to vlastně ani není jen dnes, ale poslední dva týdny. Neustálá fluktuace pocitů, převážně směrem dolů, podkopává mojí denní kapacitu energie a schopnost být efektivní. Od posledního příspěvku se zase událo spoustu důležitých událostí v mém životě. V pátek jsem byla u psychiatra s cílem získat lékařskou zprávu o psychické stabilitě, abych si zajistila úspěšný průchod komisí, která se koná v červnu. Ze začátku se trochu vzpríral, ale moje silné argumenty ho přesvědčili, a on naštěstí pochopil, že moje žádost je velmi opodstatněná. Dnes, jsem měla v plánu si tu zprávu jít vyzvednout, ale nakonec z toho z důvodu vyčerpání sešlo. V úterý jsem byla v Praze u sexuologa vyzvednout si recepty na hormony a probrat další kroky mojí léčby. Až na to vstávání ráno ve 4 hodiny, to proběhlo dokonce výborně. Nějakým zázrakem jsem přišla na řadu první a v klidu jsem stíhala první spoj, a nemusela jsem nikam hnát. Cestu vlakem jsem

Soudní usnesení

V pátek jsem po cestě domů ze školy nahlédla do schránky, a překvapivě jsem tam objevila dopis z okresního soudu. Jedná se o usnesení, kde mě soud vyzívá k předložený dokladů o výši běžných měsíčních nákladů žalobkyně (tj. doklady o nákladech spojených se studiem, s léčbou, doklady o nákladech na ošacení, obuv, drogerii, sport, služby apod.). A mám na to 15dní. Mám radost, že se to konečně hýbe kupředu. Akorát teď docela zápasim s dokazováním svých nákladů, neboť si nesyslím všechny účtenky jako kdybych měla Diogenův syndrom (kompulsivní hromadění). Spoustu věcí platím v hotovosti, takže budu muset nejspíš vydat něco jako čestné prohlášení. U nákupů kartou nebo bezhovostně to doložím v pohodě výpisy z účtu. Jsem dost kreativní, takže z toho moc strach nemám, jen je to prostě hrozně časově náročné. No nic, jdu na to, ať dnes zase kus udělám.

Můj příběh 1

Početí a předškolní věk Asi jako každé jiné dítě, mě moji rodiče počali jednoho dne díky společnému milování. Byla jsem produktem jejich lásky, teda alespoň takhle bych tomu chtěla věřit, ale jak se později ukázalo, věci nemusí být takové, jaké se nám na první pohled zdají. Mojí mamce se v bříšku začal vyvíjet plod, byla těhotná. Všechno probíhalo v rámci možností dobře, ale to jen do 12 týdnu těhotenství. Najednou jsem chtěla ven, mamka musela rychle do nemocnice na stehy, aby nedošlo k potratu. Sama jsem si již nespočetně krát položila otázku, zda jsem to věděla už jako plod? Zda jsem opravdu byla schopná poznat, že něco není v pořádku, že se nenarodím tak jak bych měla, tak jsem to chtěla ukončit. Pokud ano, dalo by se o tom hovořit jako o mém prvním pokusu o sebevraždu. Tohle je jedna z otázek, na kterou se nikdy nedozvím odpověď. Od té chvíle těhotenství pokračovalo a nakonec došlo i k úspěšnému porodu bez větších komplikací. V červenci roku 1994 jsem se narodila v jedné nem